Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zjistit více OK

To nejlepší z designové tvorby
03.05.2017
Autor Katerina Jonasova

"Snažím se do svých knížek dávat to nejlepší, co ke mně ze světa přichází, " říká malířka Markéta Kotková

S vaší tvorbou jsem se poprvé setkala, když moje starší dcera dostala dárkem vaší knihu Týden má sedm dní. I když je už teenager, miluje ji stále. To je kouzlo dětských knih, že dokáží čtenáře „poznamenat“ na mnoho let, že?

Myslím, že  dětská knížka může v člověku opravdu zanechat stopu na celý život. Vlastně dětem prostřednictvím knížek nabízíme svoje vidění světa, hodnoty i postoje a tím jim možná pomáháme rozšířit si obzor vnímání. Proto se snažím do svých knížek dávat jen to nejlepší ze sebe, respektive být prostředníkem toho nejlepšího co ke mně ze světa přichází.

Jak vzniká taková knížka pro malého čtenáře?

Je to celkem dlouhý proces. Někdy i hodně dlouhý. Tak například na knížce, kterou nyní vydávám, pracuji více než 15 let. Na začátku mě většinou náhle (a někdy i dost nevhod) navštíví inspirace. Plná barvitých představ, nadšení a superlativ. Já se nechám omámit a pustím se s nadšením do práce. Mým největším úkolem je vytrvat, i když mě inspirace zase zcela náhle a úplně nevhod opustí. Krůček po krůčku šiji kabátek z masa a kostí (respektive ze slov, obrázků a papíru) pro to vzdálené snové dítko. To je velice těkavé, proměnlivé, hraje si se mnou na schovávanou, takže ve finále není nic lehkého, ukotvit ho tady na zemi. Projít s ním tím dlouhým tmavým tunelem otazníků až k jeho zrození. Je kolem toho také spousta praktických úkonů, které se musí kromě tvůrčí práce řešit. Ale musím říct, že jak získávám zkušenosti, tak s každou knížkou je to o něco snažší.

Vybavíte si nějakou oblíbenou knihu z dětství?

Pamatuji si na první svou knížku, kterou jsem přečetla. Byla to knížka Labutě, labutě od Oldřicha Smutného. Vím, že to byl zásadní moment. Teprve po letech v dospělosti jsem náhodou zjistila, že ten pán, který mě svou knížkou tak okouzlil, byl malíř. Jinak moje nejoblíbenější dětské knížky jsem objevila až s mojí prvorozenou dcerkou, které teď bude 18 let. Určitě sem patří knížky od Tove Jansonové, Daisy Mrázkové, Astrid Lindgrenové, Michaela Endeho. Já dětské knížky miluji dodnes a jsou to vlastně jediné knížky, které si kupuji. Připadá mi, že na trhu chybí takové ty krásné poetické obrázkové knížky pro nejmenší děti a tuto mezeru bych ráda časem svými knížkami pomohla zaplnit.

Kromě techniky suchého pastelu, o kterém se zmiňujete jako o nejvěrnějším vyjadřovacím prostředku, používáte i litografii, můžete nám popsat tuto technologicky náročnou techniku trochu blíž?

Barevnou litografii tisknu v dílně Petra Korbeláře. To je mistr litograf, bez jehož pomoci bych se neobešla. Jinak co se týká techniky, litografie se tiskne z takových nabroušených kamenných vápencových desek. U barevné litografie jde o soutisk barevných vrstev. Každá barva se tedy kreslí a tiskne zvlášť. Kresba se nanáší na kámen pomocí takových mastných kříd či tuše a pak se to následně zaleptává. Připrava kamene je dost složitý chemický až alchymický proces, který tu nedokážu jednoduše popsat, ale o to se stejně stará mistr. Pro mne jako malířku je zajímavé, že při tisku litografie musím začít úplně jinak myslet, než když třeba maluji obraz. Barevný návrh si totiž musím předem v hlavě rozložit do jednotlivých barev, což není nic jednoduchého a hodně tu hraje roli zkušenost, která pomáhá věci dopředu odhadnout. Názorně řečeno vytisknete třeba modrou barvu a zdá se vám pěkná, silná, tak jak ji vidíte, ale pak když se k ní přidá ještě třeba červená a další barvy, tak se to najednou úplně změní, ale to vy dopředu nevidíte, jen s tím musíte počítat a neřídit se momentálním vjemem, tak jako třeba když malujete.

Malujete i nádherné intuitivní (energetické) obrazy, které jsou na objednávku pro konkrétního člověka. V čem se tato „disciplína“ odlišuje od klasické tvorby?

Vlastně jsem ráda, že se najdou i lidé, kteří se pro takový obraz rozhodnou a dají mi plnou důvěru. A většinou jsou s ním pak i spokojeni. Pro mně je to moc příjemná práce na pomezí meditace, kdy se snažím úplně vyprázdnit a naslouchat tomu, co přichází. Je to takový výlet za hranici všedního vnímání do kouzelného přediva jemněhmotného světa.

Zajímalo by mě, jestli tyto obrazy tvoříte najednou nebo na etapy?

Na začátku je takové naprosté ztišení, kdy se ladím pomocí jména a data narození na zdroj konkrétního člověka. V tom tichu se po chvíli objeví nějaký obraz nebo pocit, které si zaznamenám v takové krátké básničce. Ta pak slouží jako vodítko pro druhou fázi tvorby, samotné malování obrazu. Zásadní je nechat se vést, být otevřená vjemům, nepřemýšlet, neposuzovat, plynout s tím, co přichází.

Malování se věnujete od patnácti let, máte ale humanitní vzdělání, nelákalo vás jít na uměleckou školu?

Dokonce jsem se po gymplu na uměleckou školu i přihlásila, ale pak mě to spíš lákalo vydat se do světa na zkušenou. Takže na vše, co dělám, jsem si vlastně postupně přišla sama a je to jedna z věcí, které mě na tvoření baví nejvíc... improvizovat a experimentovat.

Žijete za Prahou, přijde vám snazší v rámci, například soustředění, tvořit v blízkosti přírody, na venkově?

Původně jsem Pražák, ale popravdě si život ve městě už nedokážu moc představit. Kontakt s přírodou je pro mne každodenní nutností nejen z hlediska tvoření.

Markéto, jaký je váš pracovní den? Máte nějaký pravidelný režim?

Vzhledem k tomu, že teď pečuji o svou druhou, teď dvouletou dcerku, se k práci dostávám dost nepravidelně. Kdykoliv se naskytne příležitost, utíkám se do svého ateliéru, ale jsou věci, které se dají dělat i za pochodu. Tak jsem se například dostala k výrobě razítek. Je to taková drobná příjemná prácička, kterou kdykoliv mohu přerušit a zase navázat. Jinak dcerka je také dost inspirativní, hodně spolu tvoříme a vždycky nás napadne něco nového.

Vyhovuje vám pracovat doma? Jste na sebe přísná, co se týká pracovní morálky?

Práce doma mi zatím vyhovuje. Největší výzva je to všechno vyvážit  a rozdělit si síly. Tak, abych si užila pěkný čas s dcerkou a zároveň měla dobrý pocit, že moje práce někam spěje, a doma neměla kůlničku na dříví a večer nepadla úplně mrtvá v 8 hodin.

Je nějaký umělecký sen, který byste si ráda splnila?

Chci vydávat dětské knížky... pořád... s jídlem roste chuť... mít třeba v knihovničce na stará kolena celou řadu svých autorských knížek, jednu hezčí než druhou, jo!

Markéto, děkuji za rozhovor a ať se daří!

Rozhovor vedla Daniela Samcová

Další články